Svet-Stranek.cz
Mgr. Jana Hoffmannová

Ohlasy:janahoffmannova.freepage.cz

Ohlasy

V úterý 26. května se v 18:00 hodin galerii muzea uskutečnil pěvecký recitál paní Jany Hoffmannové, operní a muzikálové zpěvačky, za klavírního doprovodu paní Hany Bezděkové. Excelentní zpěvačka střídala muzikálové žánry a své vystoupení zakončila áriemi z Carmen od Georgese Bizeta. Nadšené obecenstvo si vyžádalo aplausem několik přídavků.


V muzeu zpívala operní pěvkyně

Stříbro - Pěvecký recitál muzikálové a operní pěvkyně Jany Hoffmannové mohli navštívit diváci v úterý ve Stříbře. Koncert se uskutečnil v Městském muzeu ve Stříbře.
"Za klavírní spolupráce Hany Bezděkové, se kterou pěvkyně vystupuje už řadu let a tvoří společně Duo HaB, v krásných prostorách stříbrského muzea, zazněly skladby takových autorů jako například H. Manchiniho, K. Svobody, L. Bernsteina, G. Gershwina, C. M. Schönberga, A. L. Webbera a G. Bizeta," popsal ředitel spolupořádající Základní umělecké školy Stříbro František Kratochvíl.
Recitál se podle hodnocení jeho návštěvníků vydařil. "Brilantní výkon a skvělý přednes ocenili posluchači spontánním potleskem a i po skončení koncertu nešetřili slovy chvály," dodal.

29.5. 2015 týdeník 


Křest CD Memory... http://www.musical-opereta.cz/memory-jana-hoffmannova-zpiva-muzikalove-melodie-pri-klaviru/


Plzeň: Mladí pěvci uvedou české písně


Dva mladí pěvci budou hosty Kruhu přátel hudby v Plzni. Písně českých skladatelů přednesou tento čtvrtek od půl osmé večer ve velkém sále plzeňské Měšťanské besedy.

Zazpívají Jana Hoffmannová a Jan Karásek za klavírního doprovodu Hany Bezděkové a Karla Friesla. Mezzosopranistka působí v operním souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila například Pastuchyňu v Její pastorkyni či Páže Herodiady v Salome. Basbarytonista, úspěšný mimo jiné na soutěži v Montrealu, studuje v současnosti na Akademii múzikých umění v Praze ve třídě Ivana Kusnjera.


Plzeňský deník 21.3.2011

Nové hlasy z Plzně

Jiří Bezděk 7.4.2010

 

 Plzeň se stále silněji stává významným střediskem výuky sólového zpěvu, neboť mj. nabízí úplné pěvecké vzdělání, které je završeno vysokoškolským studiem na Katedře hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity. K tomuto stupni se lze dopracovat třeba absolvováním vokálního oboru na plzeňské konzervatoři, popř. docházkou do několika pedagogicky dobře obsazených základních uměleckých škol. Absolventi zpěvu pak mohou kromě pedagogických činností využít šance na profesionální uplatnění v operním a operetním souboru plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla, amatérsky se lze vyžít v bezpočtu sborů a ensemblů nejrůznějších stylových či žánrových zaměření.


    Na koncertě 15. března Západočeského hudebního centra se v přednáškovém sále Západočeského muzea v první polovině večera představily mladé pěvkyně Jana Hoffmannová a Petra Tionová. V dramaturgii koncertu se obě mladé dámy skvěle vzájemně doplňovaly jak volbou skladeb sólových, tak interpretačně při společných výstupech. Není divu. Sešly se zde dvě úspěšné absolventky plzeňského umělecko-pedagogického vysokoškolského studia, které reprezentují výrazné interpretační třídy Romany Feiferlíkové (vychovala mimo jiné dnes na mezinárodním poli střemhlav stoupající Lucii Hilscherovou!) a Svatavy Jirouškové Luhanové (z její pěvecké třídy vyšel třeba sólista velkých operních scén Aleš Briscein!).


   Jana Hoffmannová a Petra Tionová jsou odlišného hlasového typu. První využívá hutný plný mezzosoprán, druhá pak směřuje k vysokému koloraturnímu oboru. Ve velmi náročné árii Královny noci z 1. dějství Mozartovy Kouzelné flétny („O zittre nicht, mein lieber Sohn“) prokázala Petra Tionová zcela zřetelně své tendence v hybném a intonačně jistém hudebním projevu, kde navíc však již uplatnila i výrazovou plasticitu a uměleckou energii (klavírního doprovodu se ujal Martin Marek).


Zcela jinou atmosféru pak přinesl sólový výstup mezzosopranistky Jany Hoffmannové, když si zvolila zvláštní cyklický lidově zbarvený písňový útvar Otmara Máchy (1922 – 2006) Zpěvy Horňácka. Na pódium tak prostřednictvím původních lidových písní „vlétl“ prudký, vášnivý, především však zemitý folklórní svět, jehož poetiku překvapivě podpořil souzvukově i stylisticky moderní klavírní podklad (náročný part s jistotou provedla Hana Bezděková). Celek osciluje mezi cyklem, směsí, popř. jednovětou tzv. pravou kombinovanou formou, neboť jednotlivé písně jsou řazeny bez přestávky za sebou v promyšleném dramaturgickém plánu, který zohledňuje výrazový i hudebně imanentní kontrast mezi sousedními písněmi a dává i celku jednolitou stavebně přesvědčivou klenbu. Přesto však zpracování každé písně vykazuje rysy individuality a uzavřenosti. Máchova harmonická i stylizační stránka je vůči lidovému melodickému základu mnohdy zdánlivě v rozporu, nejednou nesplývá ani tónové centrum melodické s centrem příslušného harmonického podloží, akordika vykazující namnoze neterciové struktury či klavírní dikce jde jednoduše zcela jiným směrem než zpěv. Kupodivu nic zde však není na závadu celkového dojmu. Otmar Mácha v této skladbě ukázal, že dospěl až k samému základu poznání výrazové podstaty horňácké lidové písně, a proto jeho stylizace přes svoji moderní individualitu nejsou násilné. Vzhledem k tomu, že jsem skladbu vyslechl vícekrát, mohu přidat ještě jeden, pro mne poměrně překvapivý postřeh – tato hudba působí daleko lépe ve větším prostoru sálu než v malé učebně – ano, chápu, že mnohé písně jsou halekačky, ostatní se však ve výsledném dojmu ve větším prostoru také změní. Jana Hoffmannová provedla Máchovu skladbu s výrazem, který dal každému jasně na srozuměnou, že jde (přes všechny transformace) stále především o moravské lidové písně se vším, co k nim patří. Není tedy divu, že se tato její kreace stala skutečně velmi zajímavým bodem večera.


   Zbylý čas první poloviny večera vyplnila již zmíněná dueta. V nich se pak oba hlasy spojily do homogenních souzvuků a polyfonií. Umožnily jim to jednak jejich dispozice, v nemalé míře však i interpretační dovednosti obou pěvkyň, jež jsou výsledkem jejich bohaté praxe v ensemblovém a komorním zpěvu (jen sporé příklady za všechny: Hoffmannová přebírala již v době svých studií malé sólové epizodní role v plzeňském divadle, Tionová působí dlouhodobě v úspěšném souboru KrisKrosKvintet atd.). Radostí tedy bylo slyšet Dvořákova Dueta, op. 38 rozkošná nejen v dialozích, ale i v polyfoniích nezávislých hlasů či polyfoniích zcela komplementárních. Uvedená dueta jsou ale také zásadní skladbou pro svoji harmonickou i celkově obsahovou čistotu. A té v hudbě (stejně tak jako v životě) nebude nikdy dost. Mezi provedenými skladbami zazněly i dvě části z cyklu Josefa Suka Slovenská lidová poezie kuriózní tím, že jejich doprovod je pro klavír na 4 ruce (na koncertě hráli Hana Bezděková a Martin Marek). Tyto dvojzpěvy přinášejí opět dvořákovský jas i smutek, méně pak sukovských detailů, což na jejich opojném kouzlu nic neubírá, jsou prostě krásné. Celkově obě pěvkyně svými výraznými výkony nejen zaujaly, též však současně připomněly plzeňskému publiku další aktivity koncertních pěvců, které v západočeské metropoli vyvrcholí na přelomu září a října mezinárodním festivalem Tribuna komorní písně.



www.atemporevue.cz


Rusalka téměř vzorová


......Výborně vyznělo trio lesních žínek (Lucie Hájková, Eva Brabcová a Jana Vokurková), jejichž hlasy se k sobě krásně pojily......

Jaroslav Fiala, PLZEŇSKÝ DENÍK 14. 11. 2006


Opravdová pohádka v opeře
.....Výborně zněly partie sólového tria žínek, kde se uplatnily krásně sladěné hlasy Lucie Hájkové, Evy Brabcové a Jany Vokurkové.....

Vlasta Bokůvková, PLZEŇSKÝ KULTURNÍ PŘEHLED - PROSINEC 2006

návštěvníků stránky
celkem15 277
tento týden8
dnes8